Ávila

18. ledna 2008 v 23:53 | Martin
Pohoří Ávila na severu Caracasu se tyčí do výše 2500 metrů nad mořem a 1500 metrů nad městem. Je celé porostlé pralesem a je skoro pořád je zahalené do mraků. Díky němu má Caracas mnohem přívětivější podnebí než zbytek Venezuely. Svahy Ávily patří do stejnojmenného národního parku,

který začíná hned nad silnicí Cota Mil (severní obchvat města ve výšce tisíc metrů). Existuje zákon, že nad se nad touto silnicí nesmí stavět. Tento zákon se zde kupodivu dodržuje a tak do Ávily nezasahují chudinské čtvrti. Po týdnu školy přišel konečně vytoužený volný pátek, a tak jsme se s Antoniem rozhodli vyjet lanovkou na Ávilu, do dvou tisíc metrů. Zavolali jsme taxikáře a ten nás hodil na spodní stanici lanovky. Tato stanice je od našeho domu vzdálena necelý kilometr, ale bohužel kolem ní vyrostlo nehezké barrio, jedna z mnoha chudých čtvrtí v Caracasu. Zakoupili jsme lístky a nastoupili do lanovky. Pro Antonia to byla první jízda lanovkou v životě. Z lanovky se nám otevřel pohled na celý Caracasu. Vůbec jsem netušil, jak je toto město velké, kolik má mrakodrapů, ani jakou plochu zabírají všechny ty chudinské čtvrti. Celé město se táhne údolím od obzoru k obzoru od Petare, největší chudinské čtvrti na světě, na východě, až k o něco menšímu barriu Pro Patria na západě. Po patnácti minutách jsme vystoupili nahoře, porozhlédli se po okolí, ale mnoho jsme toho neviděli, protože vrcholek byl zahalen v mracích. Šli jsme tedy na prohlídku hotelu Humboldt. Hotel už dávno neslouží svému původnímu ubytovacímu účelu, ale je z něj muzeum. Když jsme se ptali proč, bylo nám řečeno, že jeho provoz je velice drahý, a že postupem času hosté a zaměstnanci rozkradli inventář, takže se hotel musel zavřít. Hotel to je velice luxusní i když dnes už poněkud omšelý. Existují plány, že by byl znovu uveden do provozu, ale jelikož patří státu, nejsou na to peníze. Prohlídka byla zajímavá, ale krátká, ani nás nepustili na vyhlídkovou terasu na střeše. Po prohlídce jsme zašli na Cachapu. Jak jsme ji jedli, začaly se trhat mraky a zanedlouho jsme viděli až na moře. Měli jsme velké štěstí, takové počasí tu moc často nebývá. Kousek od stánku s Cachapou je budova ve které se nachází kluziště s opravdovým ledem. Místním bruslení moc nešlo, budu jim to příště muset ukázat. Tentokrát se mi ale na brusle nechtělo, bez puku a hokejky to prostě není ono, a stejně bych v Caracasu hokejku asi těžko sháněl. Po chvilce dívání jsme usoudili, že je čas jet zpátky dolů. Já bych nejradši šel ještě na výlet na nejvyšší vrchol pohoří, ale Antonia nebaví chodit. Příště budu muset na Ávilu s někým jiným.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lucky Lucky | 19. ledna 2008 v 12:59 | Reagovat

husty !!! led v horach... ty pralesy tam sou nadherny! da se do nich vyrazit sam bez pruvodce jen tak?  Pze kdyz sem byl v Kubanskym pralese (projizdeli jsem jim-jedina silnice 50km zapad-vychod), tak bych se asi moc daleko nepustil :)

2 Lucy Lucy | E-mail | 19. ledna 2008 v 16:56 | Reagovat

Mooc pěkný:-)

3 Mišák Mišák | 22. ledna 2008 v 15:03 | Reagovat

chválím....pěkný články....jen tak dal béza.....

4 Jonas Jonas | 22. ledna 2008 v 18:11 | Reagovat

Hustotka. To vypada, ze to tam je raj na zemi :).... Asi budes pak muset napsat knizku :)

5 Kikin Kikin | 2. února 2008 v 9:36 | Reagovat

jo pekný draku,ale dlouho nebylo nic o jídle

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama