Cesta do Caracasu

2. ledna 2008 v 23:40 | Martin
Po dvouhodinovém čekání na pražském letišti jsem se rozloučil s rodiči a zamířil ke kontrole zavazadel. Vše proběhlo bez problémů, takže jsem šťastně zamířil k nástupu do letadla. Cestou jsem ještě koupil malou Becherovku, jako dárek pro mého kamaráda v Madridu, který tam na mě při přestupu bude

čekat. Becherovku mi paní prodavačka zabalila do speciálního obalu a já ji už jen stěží strčil na poslední volné místo v mých příručních zavazadlech - do brašny od počítače. Pak už mě čekal nástup do letadla. Byl to zbrusu nový Airbus A320 Českých aerolinií. V letadle je podával nějaký podivný guláš s rýží, ale sníst se to docela dalo. V Madridu jsme přistáli podle plánu někdy v půl jedenácté večer. Dostat se skrz madridské letiště je výlet tak na hodinu, tedy pokud přistanete na nejvzdálenějším terminálu T4S-M. Nejdřív musíte pěšky nebo po jezdících chodnících překonat slušnou vzdálenost až k jezdícím schodům. Ty vás zavezou do podzemí, kde jezdí jakási jednokolejka. Toto letištní metro vás zaveze do terminálu T4, kterým musíte ještě projít abyste se vůbec dostali k zavazadlům. Já, jelikož jsem zde pouze přestupoval, jsem si zavazadlo nevyzvedával. I tak jsem ale vyhledal úschovnu zavazadel, kde jsem nechal počítač, který se mi nechtělo tahat do centra a zase zpět. Zamířil jsem k metru. Zavolal jsem kamarádu Alfovi, kde se sejdeme a už jsem nastupoval do přijíždějícího metra. Přesně o půlnoci jsem vystoupil na stanici Cuzco, poblíž stadionu Real Madrid, kde jsme měli sraz. Kamarád, kterého jsem měl prozvonit byl mimo signál a tak jsem zamířil do nedaleké kavárny, kde jsem na něj počkal. Asi po 40 minutách se mi Alfo ozval a šťastně jsme se shledali. S ním a jeho třemi dalšími kamarády jsme projeli centrem vánočně vyzdobeného Madridu a zamířili do bytu jednoho z kamarádů. Tam jsme nějakou dobu popíjeli rum s citrónovou limonádou. V tu chvíli jsem jim chtěl nabídnout onu Becherovku, ale zjistil jsem, že jsem ji nechal spolu s počítačem na letišti. Asi ve čtyři jsem se se všemi rozloučil a šel spát. V osm mě probudil budík a já musel vstávat a jet na letiště. Tam jsem zjistil, že let do Caracasu letí z terminálu T4S-U, což bylo ještě dobrých deset minut dál než terminál na který jsem přiletěl z Prahy. Vydal jsem se zase na tu dlouhou cestu. Cestou mě zrentgenovali a zabavili Becherovku, že prý není správně zabalená. Na můj terminál jsem přišel asi o hodinu dřív, takže jsem zašel na hamburger. Cena malého piva na madridském letišti byla 2,50 EUR, ale co to je proti ceně piva na letišti pražském. Tam byla cena 140 korun, čili asi dvakrát více! Dojedl jsem hamburger, došel k letadlu a po chvíli i nastoupil. Přisedla si ke mně nějaká Venezuelana, která se vracela po dvou letech domů z nějakého protidrogového léčení. Docela dobře jsme si cestou pokecali, devět hodin v letadle je fakt hodně. V letadle se podávala paella a kuře, dal jsem si paellu a k pití pivo. První plechovka piva co jsem dostal byla z Dominikánské republiky, druhá z Brazílie, pivo nic moc, ale tak exotická piva jsem si nemohl nechat ujít. Asi hodinku před příletem do Caracasu všichni cestující dostali dlouhé formuláře pro celní deklaraci. Vyplnit se musí i když nic k proclení nevezete. Těsně po přistání jsem dostal další formulář, úplně stejný s tím, co jsem vyplňoval v Praze při žádosti o vízum a skoro stejný s tím z letadla. Strávil jsem 15 minut vyplňováním a šel k úředníkovi. Ten se na formuláře ani nepodíval, dal na ně razítko a propustil mě k zavazadlům. Můj batoh přijel ihned, takže jsem byl za chvilku venku. Zde jsem během okamžiku našel pána, co mě měl odvézt domů. V tom krátkém okamžiku mi stačilo několik chlapíků ještě nabídnout taxi nebo výhodnou výměnu peněz. Do Caracasu jsme přijeli někdy v pět místního času. Projeli jsme kolem chudinských předměstí do centra a odtud nahoru směrem ke kopcům Ávila. Ubytoval jsem se u staršího manželského páru v krásné lokalitě Alta Florida v přístavbě na střeše. Paní Rafaela mě provedla bytem a udělala mi arepu - Venezuelské národní jídlo. Je to takový lívanec nebo langoš naplněný masem a je to moc dobré. V šest se setmělo a já jsme ulehl ke spánku. Ráno mě probudilo štěkání psa a kokrhání kohouta. Kdyby nebylo vřeštění papoušků, připadal bych si jako v létě na českém venkově. Ani vedro v noci nebylo, naopak, byla mi trochu zima protože jsem neměl přes sebe žádnou deku, jen prostěradlo.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lucky Lucky | E-mail | 3. ledna 2008 v 9:43 | Reagovat

pekny...todle vypraveni mi pripada hodne podobny moji ceste za fidelem.. :)

2 pete pete | 3. ledna 2008 v 14:43 | Reagovat

Béza, hezký story!!:)* Ať se ti tam líbí!!:)

3 Bára Bára | 3. ledna 2008 v 22:15 | Reagovat

no Becherovka daleko nedojela:)) uzivej si to tam...a pis...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama