Rumba víkend

27. února 2008 v 23:29 | Martin
O víkendu, koncem února, když jsme se měli učit na pondělní zkoušku, vyrojilo se najednou spousta akcí, na kterých jsem nesměl chybět. Začalo to ve čtvrtek, kdy Antonio slavil narozeniny. Zarezervoval stůl v klubu Sawu ve čtvrti Las Mercedes a pozval pár lidí, aby to s ním oslavili. Škola mi

skončila v půl desáté večer. Byl jsem domluvený s Alexandrou, další studentkou IESA a naší kamarádkou, že mě do Sawu sveze. Po standardním půlhodinovém čekání, se kterým člověk ve Venezuele musí počítat se Alexandra i se svým autem objevila a jeli jsme směrem do Las Mercedes. Ani jeden jsme přesně nevěděli, jak se do Sawu jede a tak jsme se trochu zdrželi vyptáváním na ulici. Předpokládali jsme, že Antonio a ostatní už v klubu jsou. Přijeli jsme před Sawu a zeptali se, kde můžeme zaparkovat. Černoch vyhazovač, ze kterého šel strach, nám řekl, že dnes je tu soukromá oslava a že nejsme pozvaní. Já řekl, že známe oslavence a že jdeme na jeho oslavu, černoch na to, že vyžadujou formální oblek. Začalo nám to být divné, že by si Antonio zamluvil celý lokál a vyžadoval sako. Zavolal jsem Antoniovi, aby pro nás přišel, řekl mi, že v klubu ještě není, ale ať pět minut počkáme, že prý hned přijede. Počkali jsme tedy v autě před klubem. Antonio přijel jako správný Venezuelan ne za pět minut, ale za půl hodinu. Černoch nás najednou úplně v pohodě pustil dovnitř, kde jsme zjistili, že zde vůbec není žádná soukromá oslava, v saku jsou pouze vyhazovači, a že my máme rezervovaný pouze jeden stůl pro šest lidí. Usadili jsme se u stolu a objednali rum. Po chvilce se za mnou zakymácel veliký svícen a vylil mi asi půl litru vosku na košili, strávil jsem potom asi půl hodiny lopáním vosku z košile. Jakmile se klub zaplnil a začali hrát merengue a reggaeton, šli jsme tancovat. Na můj vkus pouštěli moc elektronické hudby, ale oslavencovi se to moc líbilo. Dobré bylo, že styly hudby po půlhodinách střídají a tak si každý přijde na své. Užili jsme si dobrou oslavu a já se asi v půl páté svezl s Alexandrou domů.
V pátek večer organizovala parta nejstarších studentů IESA happy hour. To znamená, že se školní jídelna změní v hospodu a posléze taneční parket. Velké bedny, které byly na zahrádce jídelny a o jejichž účelu jsem neměl ponětí se naplnily pivem a ledem. Dva stoly vytvořily bar a z mých kamarádů Maria, Angela y Luise Manuela se stali barmani. Tato akce se opakuje každý měsíc, ale v lednu se z vážných důvodů nemohla uskutečnit. Pozvaní jsou všichni studenti a profesoři IESA, ale přijde vždy jen část.V šest bylo vše připravené a tak jsme si otevřeli první pivo, zatím nepřišlo moc lidí, ale to se změnilo v půl sedmé, kdy skončilo vyučování. Zahrádka se zaplnila slušným nožstvím lidí a jak venku začínala být zima, lidé se pomalu přesunovali dovnitř. Asi v deset došlo pivo, příště se musí koupit o pět bas piva více, usoudili organizátoři. Všichni lidé tedy začali pít víno. To už byla většina lidí značně veselá a mnozí tancovali. Fiesta pokračovala a lidé se bavili. V jednu došlo i víno. Poté začali lidé pomalu odcházet. Já se svezl domů s Osmelem.
V sobotu nás pozval Pavel z ambasády na oslavu jedné své kamarádky. Měl jsem sraz v Antoniem v půl deváté v centru San Ignacio, kde nás později měl Pavel nabrat a odvézt na oslavu. Asi v půl sedmé mi Antonio zavolal, jestli můžu přijít dřív, asi tak v osm, že zajdem na pivo před tím než Pavel přijede. Za chvilku jsem tedy vyrazil, svezl sae autobusem na Sabana Grande a odtud metrem na stanici Chacao a pak pěšky do San Ignacia. Přišel jsem tam chvilku po osmé, zavolal jsem tedy Antoniovi, že už jsem dorazil. Antonio na to, že už vychází z domova a za chvíli přijde, neodpověděl jsem mu na to zrovna hezkými výrazy, ale co se dalo dělat, zase jsem čekal. Po půl osmé Antonio konečně přišel a šli jsme tedy na benzínku, kde jsme měli sraz s Pavlem. Pavel nás už čekal, natankovali jsme plnou za pár bolívarů a odjeli na oslavu. Akci pořádala Elizabeth, Norka která pracuje na norské ambasádě. Byt Elisabeth, kde se party konala byl úžasný: Na střeše jedné vysoké budovy na kopci nad Caracasem, s terasou a výhledem na noční Caracas. Byla to oslava narozenin Honzy, jednoho Čecha, který tak střídavě žije ve Venezuele a v Argenině. Honza o tom, že se něco takového koná neměl vědět, ale jak mi později řekl, něco tušil. Na oslavě byli lidé snad z celé Evropy a Ameriky, většinou obyvatelé různých ambasád. Popíjelo se hlavně mojito a venku na trase pouštěl DJ ty největší hity. Bylo zajímavé se bavit po dlouhé době s tolika cizinci. Zatímco všichni Venezuelané se kterými jsem se bavil nechtějí Cháveze, na této oslavě jsem se bavil s jednou seveřankou, která byla velká Chávezova fanynka, ale přišlo mi že moc nechápe co tento prezident ve skutečnosti dělá. Pavel, velice zaměstnaný člověk, musel v neděli v šest ráno do práce. Dlouho jsme se tedy nezdrželi a v jednu už jsme odcházeli. I přes víkend plný oslav jsem se celkem dobře naučil na pondělní zkoušku z makroekonomie. Je pravda, že profesor Baptista je známý tím, že je u zkoušky hodný a nikoho nevyhodí, ale myslím si, že jsem ve skutečnosti opravdu něco uměl.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 máma máma | 28. února 2008 v 10:28 | Reagovat

No hurá, přes spousty zážitků máme zkoušku! Moc hezký, užívej si to i dál, myslím, že na tu věčnou nedochvilnost si snad pravý Bezděk ani nemůže zvyknout! Pa, posílám Ti pusu,máma

2 MIšák MIšák | 28. února 2008 v 22:50 | Reagovat

No slláva......po dlohé době další článek...Moc pěkný béza.....TAdy za tu dobu se nic nezměnilo...Teďka tenhle výkend 1.3 odjížděj Hamráci do Švícarska a já s rodiči do Rakouska...to jenom pro info co se teďka děje

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama