Roraima – na povrchu

9. července 2008 v 0:00 | Martin
Hotel byl skalní převis, kde nepršelo a kde jsme mohli postavit stan. Stan jsme postavili, najedli se a po chvíli odpočinku jsme se s Rogerem vydali na nejvyšší místo Roraimy 2810 metrů nad mořem a zhruba 1800 metrů nad okolní savanou. Roldán s námi nešel, nebyl schopný se

včas obléct a obout a čekat jsme na něj nechtěli, i když to je součást jeho kultury. Z vrcholku se nám otevřel nádherný výhled na povrch stolové hory, ale bohužel výhled na savanu halily mraky, a tak jsme si kilometrovou stěnu pod námi jen představovali. Po návratu do hotelu jsme se vykoupali v bazénu, jezírku poblíž, kde byla k našemu překvapení celkem teplá voda. Jediný kdo se nekoupal byl Roldán, a po dvou dnech už začínal být cítit, chudák Paul který s ním sdílel stan. K večeři jsme uvařili bramborovou kaši, která měla vystačit na šest porcí. Chyba byla věřit této informaci uvedené na obalu. Pět lidí se sotva olízlo a bylo po kaši. Uvařili jsme tedy ještě kaši ovesnou, která nás konečně nasytila. Pak už jsme se uložili ke spánku. Roger nám slíbil, že jestli bude ráno hezké počasí, zbudí nás velice brzy, ať dojdem na místo nejkrásnějšího rozhledu ještě předtím, než ho zahalí mraky, které pravidelně přicházejí kolem deváté ráno.
V pět hodin nás Roger budí, že je hezky. Vstáváme a vidíme mlhu a žádné sluníčko, věříme ale Rogerovi a vaříme rychle jen čaj na zahřátí a vyrážíme směrem k vyhlídce na Kukenán. Roldán je neuvěřitelně pomalý, jeho foťák se znovu probral k životu a tak fotí skály v mlze a na nás nebere ohled, že chceme vidět krásné scenérie stolových hor vystupujících z pralesa. Roger posílá napřed abychom aspoň něco viděli a sám trpělivě pokračuje s Roldánem. Když jsme dorazili k okraji útesu, vysvitlo sluníčko a nám se otevřel neuvěřitelný pohled na guayanský prales a z něho vystupující Kukenán. Výhled vydržel asi deset minut a pak všechno zakryly mraky. V tu chvíli dorazil Roger s Roldánem. Roldán bohužel podívanou propásl. Šli jsme o kousek dál nasnídat se. Vybalili jsme sušenky a usadili se na skále. Všude kolem byla mlha. Po chvíli se opět ukázalo slunce a z mlhy před námi začal vystupovat ohromný masiv Kukenánu z jehož stěny se řítil druhý nejvyšší vodopád na světě vysoký přes šest set metrů. Pod skálou na které jsme byli usazeni se otevřel výhled na deštný prales dva kilometry pod námi. Seděl jsem a vychutnával podívanou ze které mrazilo, když jsem si uvědomil výšku skály na které se zrovna nacházím. Roger říkal, že máme velké štěstí že jsme měli takový výhled. Po nějaké půl hodině se zase začínaly stahovat mraky a tak jsme se vydali na další cestu. Procházeli jsme mezi skalami které připomínaly sloupy něakého starodávného hradu. Po cestě byla spousta krystalů křemene, prý se tu nacházejí i diamanty. Bohužel krystaly byly poškozeny turisty v době kdy ještě nebylo zakázáno je sbírat a brát domů na památku. Došli jsme až k přírodním bazénům nebo vanám s křišťálově čistou vodou, kterým se tu říká jakuzi. Využili jsme příležitosti, že vykouklo sluníčko a vykoupali se. Jen Roldán se nekoupal, říkal, že radši bude fotit. Po osvěžení jsme dostali pořádný hlad a tak jsme zamířili do hotelu na oběd. Uvařili jsme polévku a těstoviny, najedli se a už jsme se těšili na odpolední výlet. Pohled na hodinky nás ale značně překvapil, bylo teprve půl jedenácté. Úplně se nám popletl čas. Zalezli jsme tedy do stanů a zdřímli si.
Ve dvě jsme vyrazili na druhý okraj hory, kde jsme se při troše štěstí měli dočkat výhledu na venezuelskou a brazilskou stranu do savany. Šli jsme znovu bludištěm skal a jezírek. V jednom místě malá říčka končila vodopádem. Ne však na okraji hory, nýbrž v jejím prostředku a mizela do jakési průrvy, nejspíše jeskynního systému. Jeskyní je prý pod povrchem Roraimy víc než dost. Největší z jeskynních systémů na Roraimě a jeden z největších na světě objevila před třemi lety československá expedice. Ke vchodu do této jeskyně jsme se šli podívat. Vchod a první část byla známá již dlouho, onen československý tým ale objevil průchod do dalších ohromných jeskyní. V ústí jeskyně je největší hotel na Roraimě, kam se vejde až třicet lidí. Když jsme k hotelu přišli dalo se do deště, schovali jsme se tedy s tím že počkáme až přestane. Nepřestalo a tak jsme se po nějaké době odhodlali k návratu k našemu tábořišti. Na výhledy do okolí dnes odpoledne opradu nebylo vhodné počasí. Roldán, který do této doby vždy chodil pozadu a skuhral na bolavý kotník, teď kupodivu ožil a skákal po skalách jako kamzík, jen aby se co nejdřív schoval před deštěm. My ostatní jsme ho také co nejrychleji následovali, přesto jsme všichni pořádně zmokli. Uvařili jsme si kakao na zahřátí a pro změnu zase těstoviny k večeři. Jak už jsme se všichni těšili na pořádný kus masa nebo patacón v Santa Eleně! Jak se nám změnil čas, byli jsme v osm ospalí a ulehli ke spánku. Zítra nás čekal sestup a chtěli jsme být svěží hned brzo ráno.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Dejn Dejn | 10. července 2008 v 9:49 | Reagovat

Hmm, pěkné, masakr čundr!

2 Kikin Kikin | 17. července 2008 v 17:13 | Reagovat

skoro jako v Brdech :)

3 lkjhg lkjhg | 23. dubna 2009 v 17:19 | Reagovat

Sem napište komentář !

4 lkjhg lkjhg | 23. dubna 2009 v 17:19 | Reagovat

masturbace

5 jj jj | 23. července 2009 v 20:43 | Reagovat

Prosím pošlete to dál!

Tohle nepřestávej nebo se stane něco špatného. Jmenuji se Daisy, je mi 7 let mám blond vlasy a děsivé oči. Nemám nos a uši jsem mrtvá. Pokud tohle nepošleš 15ti lidem zjevím se dnes večer u tvé postele s nožem a zabiju tě.Tohle není vtip! Něco dobrého se ti stane v 15:22-někdo ti zavolá nebo k tobě promluví a řekne : MILUJI TĚ !!!! P.S: Neporuš to

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama