Roraima – návrat

13. července 2008 v 0:00 | Martin
Ráno nás Roger vzbudil v pět, zrovna svítalo. Modrá obloha slibovala krásný den a já jako každý den ráno jsem začal vařit čaj. Můj foťák měl kupodivu stále nabité baterky a tak jsem vyfotil pár fotek za svítání. Bylo vidět na jedné straně až do Brazílie a na druhé až do Guayány (obě

země vzdálené tak tři kilometry) Po čaji jsme uvařili polévku a po polévce zabalili stan a vydali se na cestu zpět. Spěchali jsme, abychom tentokrát viděli z okraje tepuy savanu dříve než se přiženou mraky. Roldánovi se ale vrátilo hlemýždí tempo z dřívějšich dní a tak mraky byly rychlejší a výhled nám znemožnily. Naposledy jsme se rozloučili s měsíční krajinou, malými žabkami a úhlednými zahrádkami a vydali se na náročný sestup. Nejvíce jsme se obávali suťovitého úseku pod vodopády. Tentokrát jsme ho ale prošli rychle bez žádných větších komplikací. Za vodopády začlo mírně a vytrvale pršet. Sestupovali jsme pralesem a naše nohy ujížděly po spadaném listí a kluzké hlíně. Záhy jsme se rozdělili na menší skupinky, které postupovaly svým ideálním tempem. V čele jsem šel já s Paulem, za námi Radka s Abuelem a jako poslední Roldán na kterého dával pozor Roger. Jako cíl jsme měli tábořiště u řeky Río Tek, které jsme první den jen prošli. V základním táboře jsme se moc nezdrželi a pokračovali v dešti vstříc brodu u řeky Kukenán. O několik minut pozděli se pod námi v údolí objevil sluncem ozářený pruh savany. Bylo jasné že špatné počasí se drží jen na Roraimě a že dole nás čeká teplo a sluníčko. Když jsme došli do kempu u řeky Kukenán, bylo pěkně teplo a voda lákala ke koupání. Hned jsme tam s Paulem zamířili a zpříjemnili si tak čekání na zbytek výpravy. Zase na nás totiž útočily mušky puri-puri a sály nám krev po litrech. Ve vodě na nás nemohly. Ostatní přišli tak za čtyřicet minut a mohli jsme začít brodit řeku na druhý břeh. Paul se ukázal jako nešikovný při přecházení vodních toků a zase do vody upadl a namočil si půlku batohu.
Po známé cestě jsme prošli kolem kostelíku a za chvilku překročili i řeku Tek. Za námi se hnaly černočerné mraky a tak jsme si pospíšili se stavbou stanu. Jakmile byly stany postavené dalo se do deště. Bouřka to byla nejsilnější co jsem do té doby ve Venezuele zažil. Skutečně prověřila kvalitu našeho stanu, Ukázalo se, že do stanu mírně zatéká podél zipu u vchodu, ale při těchto přívalech vody bych se divil kdyby někudy nezatékalo. Paul, který měl velice podobný typ stanu řešil stejný problém a vysoušel stan pomocí starých vlhkých triček, zatímco mu Roldán vykládal o kladech a záporech venezuelské kultury. Pršelo tak hodinu a půl a my tak byli odsouzeni k nucenému odpočinku. Když konečně přestalo šel jsem se k řece vykoupat. Malý vodní tok se mezitím změnil v rozbouřenou řeku. Koupat se dalo jen na kraji a rozhodně by nešlo za tohoto stavu tuto divokou vodu přebrodit. Radka se snažila přinutit Roldána aby se konečně šel vykoupat, neúspěšně. Po pěti dnech bez koupání se jeho zápach začínal blížit bezdomovcům v pražských tramvajích. Paul, který s ním byl ve stanu určitě musel trpět a divím se, že mu nic neřekl. Roger, který za svůj život absolvoval přes tři sta výprav na Roraimu řekl, že ještě nepamatuje, že by se Venezuelan ani jednou nevykoupal. U Francouzů nebo Španělů by ho to prý nepřekvapilo. Následovala poslední večeře z našich zásob a poslední spánek ve stanu. Ráno jsme se sami vzbudili brzy a po snídani se vydali na cestu savanou. Asi si umíte představit jak jsme se těšili na pivo a pořádné jídlo, tak jsme tedy přidali do kroku a po třech hodinách cesty jsme došli do Paraitepuy kde jsme nasedli na džíp a odjeli. Cestou do Santa Eleny jsme se stavili ve vesnici San Francisco na jídlo. Grilované hovězí bylo poněkud tuhé, ale po týdnu bez masa jsem to vše snědl. Na stole byla také místní specialita, pálivá omáčka kterou indiáni dělají z mravenců bachacos. V omáčce plavali celí mravenci i s hlavičkami a nožičkami. Dal jsem si jich pár na talíř a přijídal je k masu, chutnali jako chilli omáčka ve které byli naložení. Po jídle jsme odjeli do Santa Eleny. Cestou jsme potkali džíp druhé skupinky co šla s námi. Polákům spadl ze střechy batoh ve kterém měli všechny své věci a tak se vraceli hledat ho. V Santa Eleně jsme došli do kanceláře, vrátili batoh a rozloučili se s Rogerem. Radka a Abuelo šli vypálit cédéčko s fotkami a já s Paulem a s Roldánem jsme zašli na dlouho očekávané a zasloužené pivo. V baru se k nám přidali oba Francouzi a Angličan a společně jsme si ještě u piva popovídali. Pak přišel Abuelo s Radkou a všichni jsme zašli na ty vynikající patacóny, o kterých se nám celý výlet zdálo.
To už byl čas abychom se rozloučili a odjeli taxíkem na autobusák. Jeli jsme jen tři, Abuelo, Radka a já. Roldán zůstal v Santa Eleně, chtěl navštívit nějakou indiánskou vesnici a vybrat si tam uklízečku pro svůj dům ve Valencii. Paul se taky ještě zdržel jeden den, aby si vypral a pak pokračoval do Canaimy. Francouzi druhý den chtěli jet do Brazílie a Angličan měl zítra zamířit zpět do Puerto la Cruz, užít si venezuelské pláže. Chudáci Poláci prý svůj batoh nenašli, doufám, že v něm neměli pasy aby se aspoň mohli dostat ze země. Náš autobus odjel jen s desetiminutovým zpožděním. Pustili nám film o atentátu na amerického prezidenta, který jsme už jednou viděli cestou do Méridy, tentokrát jsem ho však dokoukal až do konce. Pak už jsem usnul a jel vstříc mým posledním dnům v Caracasu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Dejn Dejn | 14. července 2008 v 16:56 | Reagovat

Mně se nejvíc líbila ta část, jak jste spěchali na to jídlo a pivo. To je asi to nejlepší na těch dlouhých výletech - ta vidina odměny!:-)

2 Zuzka Zuzka | 19. července 2008 v 17:10 | Reagovat

Skvělý vypravování, zní to dost dobrodružně a fotky jsou nádherný!!

3 novis novis | Web | 25. července 2008 v 18:41 | Reagovat

Jako doted jsem ti zavidel (stolova hora, vodopady apod.), ale to Machu Picchu ji zavidim asi nejvic!!!!!!!!!!!! Jako to je fakt porno (krasa)!!!!!!!! Jo a to jsi byl u holice, ze mas tak blondaty vlasky ;)....

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama